Nejdříve ucho a teď už i oko Velkého bratra

        Poslanci nám schválili novelu tzv. elektronického zákona. To je skvělé! Matka Evropská unie nám opět poslala dáreček! Jen jestli nechceme být u nás v Čechách papežtější nežli papež. Přístup k datům telefonních operátorů pro zajištění bezpečnosti státu je asi v pořádku, ale ne za každou cenu. Zejména pokud je cena taková, že se stáváme všichni obětí určitého strašidla, které přesně neznáme a nevíme, kde jej hledat. Navíc se tady nabízí otázka, kdo všechno a jakým způsobem může a také jistě bude s těmito informacemi nakládat a zda náhodou nejsou v určité podobě snadno zneužitelné některými soukromými subjekty jako jsou například různé bezpečnostní agentury.

        Třebaže neznám přesné znění zákona, který byl poslaneckou sněmovnou schválen, tak už jen při první informaci o něm mě dost zatrnulo. Rozhodně ne proto, že by takovýto postup neměl být využíván v boji se světovým terorismem nebo jinými formami ohrožení státu, ale proto, že se k těmto informacím dostane leckdo a nebude ani možné zjistit, odkud se informace dostala na veřejnost. Tedy ne úplně na veřejnost, ale rozhodně do nepovolaných rukou.

        Většina bezpečnostních agentur byla založena bývalými příslušníky různých bezpečnostních složek a pokud ne, tak určitě tam pracují bývalí příslušníci policie nebo jiných složek. Moc bych se divil, kdyby v každé z nich nebyl alespoň jeden takový člověk. A to je právě ten kámen úrazu. V Česku je naprosto běžné, že každý má někde kamaráda a ten určitě pomůže a za peníze dvojnásob! Je veřejným tajemstvím, že se leckdo dostal k opisům telefonních hovorů, že odposloucháváno je téměř vše a teď navíc bude k dispozici i přesná identifikace místa, kde se komunikační zařízení pohybuje. Takže už nejen ucho, ale i oko!

        Pokud tedy nebude přesně definováno, kdo se k informacím dostat, myslím i jmenovitě (což je ovšem trochu problém i v této vyspělé době informačních technologií), tak se pak nedá dohledat, kdo informaci vynesl a komu ji předal. A tady jsme u jádra věci. Začínají žně pro různé bezpečnostní, hlídací a detektivní kanceláře. Za peníze bude možné každého hodně přesně sledovat a to je přece byznys.

        Dovedu si představit i to, že si někdo nechá sledovat manželku, zda mu nezahýbá a dobře zaplatí. Potom je už přece velmi snadné, aby se peníze dělili mezi toho kdo sleduje a toho, kdo má přístup k informacím, takže další prostor pro korupci a zneužívání informací, které měli sloužit něčemu úplně jinému. A to není jen manželka, ale velká škála dalších věcí a lidí.

        Já se v této souvislosti ptám, jak je zabezpečeno, aby informace získané novým zákonem nebyly využívány k úplně jinému účelu, než kterému mají sloužit. Nebylo by lepší v rámci jedné ze státních bezpečnostních složek vytvořit skupinu, která by činnost, kterou nám údajně ukládá EU, prováděla? Je mi jasné, že by se úplně nezamezilo úniku informací, ale věřím, že by se poměrně hodně eliminovalo. Pokud by k těmto celkovým informacím měla přístup relativně úzká skupina lidí (navíc přísně kontrolovaná), potom by bylo snáze dohledatelné, kdo je ten vynašeč informací.

        Obávám se však, že nad touto variantou nikdo nepřemýšlel a my se mílovými kroky přibližujeme k totálnímu policejnímu státu (pokud jej už nemáme!), kde mobilní telefon bude spíše ke škodě než k pomoci.

        Závěr je pro mě hodně nepěkný. Mám dojem, že vynálezce mobilního telefonu vůbec netušil, k čemu všemu se dá takové zařízení zneužít. Myslel to dobře, chtěl zlepšit a zrychlit komunikaci.

        Poslanci to také možná mysleli dobře, i když nevěřím tomu, že vůbec mysleli! Ať nás všechny chrání před teroristy, ale ať se nevšímají soukromí každého slušného občana. Ještě je tady sice senát a pan prezident, ale to bych chtěl asi moc!!!!